Příběh DNA

Na jaře roku 2000 se v britském tisku objevil článek popisující studii, kterou provedl prof. Bryan Sykes z Oxfordské univerzity. Pojednává o genetickém obraze určitého počtu lidí, kteří sice sdílejí jeho příjmení, ale - pokud je známo - nejsou příbuzní ani s ním ani navzájem. K svému překvapení nalezl mezi mnoha testovanými osobami nečekaně blízké shody.

Nedlouho předtím než vyšel tento článek jsem spolu s několika jinými Blencowes z okruhu mých známých obdržel dopis od prof. Sykese, v němž nás vyzýval abychom se podíleli na obdobném výzkumu osob, nesoucích jméno Blencowe (takto psané). Dychtivě jsme čekali na výsledky výzkumu.

Pokusím se zde, doufám že dostatečně srozumitelně, popsat oč v tomto 'DNK příběhu' vlastně jde! Zkratka DNK znamená DeoxyriboNucleidováKyselina, což je komplexní molekula přenášející genetickou informaci z jedné generace na další. Je obsažena v nukleidech buněk a také v tekutině, jimiž jsou naplněny ('cytoplazmě'). DNK přecházející v cytoplazmě buňky zárodečného vajíčka z matky na dceru, umožňuje vědcům studovat předky organizmů, včetně lidského, sledováním jejich mateřské linie. Výzkum, který provedl prof. Sykes, pátrající pomocí tohoto typu DNK po počátcích člověka, odhalil, že všechny evropské rasy byly odvozeny od hrstky jednotlivých žen, které na tento kontinent postupně přicházely z Afriky před tisícem nebo více generacemi!

DNK se v buněčném jádru vyskytuje v párových chromozomech, které vypadají jako tyčinky; člověk má 23 párů chromozomů. Při produkci mužských spermií a ženských vajíček jsou tyto chromozomy oddělené, takže každá z těchto buněk má 23 jednoduchých chromozomů. Po oplodnění vzniklé embryo má opět 23 párů, od každého z rodičů jednu sadu. Tímto způsobem přechází genetická informace z otce na potomka, přičemž dochází k rekombinaci chromozomů obou rodičů.

Mezi mužskými a ženskými chromozomy je ale určitý rozdíl. Žena má 23 párů, muž 22 plus dva odlišné. Poslední pár chromozomů v řetězci je označován písmeny  'X' a 'Y', přičemž u ženy se zde vyskytuje kombinace dvou ´X´. Ženské vajíčko obsahuje vždy chromozom 'X', zatím co mužská spermie 'X' nebo 'Y'. Embryo po spojení ´XX´ bude ženského, zatím co ´XY´ mužského pohlaví. To znamená, že chromozom ´Y´ přechází z otce na syna (a poté jeho syna) v nepřerušené sekvenci.

Dochází i k mutacím, ale velice zřídka, možná v intervalech měřitelných spíše ve stovkách než v desítkách generací. Velmi těsné podobnosti byly zjištěny u rodu Cohenů, kteří po staletí obstarávali dědičný židovský kněžský úřad; studie prof. Sykese se ovšem soustřeďují na rodinná seskupení, v nichž docházelo spíše k náhodným sňatkům. Za tímto účelem napřed zvolil okruh lidí nesoucích jeho jméno, které je dost neobvyklé. Nalezneme ho nejčastěji ve West Yorkshire, Lancashire a Cheshire, se záznamy sledovatelnými zhruba 700 let zpět.

Vzorky DNK jsou odebírány malinkým kartáčkem z líce uvnitř úst. Genetický materiál obsažený v tomto malém množství seškrábnutých buněk lze ovšem znásobit, takže mohou být provedeny příslušné testy. Získal tak 61 vzorků, z nichž bylo 48 použitelných. Aby mohl porovnat to, co najde u "sykesovských vzorků", s jiným materiálem, požádal své dobrovolníky, aby opatřili otěrové vzorky od nezávislých sousedů. Sešlo se tak 139 vzorků odebraných rodilým Angličanům mužského pohlaví, roztroušeným po celé Británii. Výsledek byl překvapující: 21 vzorků odebraných Sykesům vykazovalo identickou skupinu genetických znaků chromozomu 'Y' - seskupení, které se u referenčních vzorků "sousedů" v celé Anglii nevyskytovalo. Čtyři sykesovské vzorky vykazovaly jen drobnou genetickou změnu. Jinými slovy: těchto 21 mužů pocházelo - v nepřerušené posloupnosti - z jediného mužského předka!

Studie "Blencowe" by měla odhalit obdobné vztahy. Toto jméno není regionální, je odvozeno od malé vesničky poblíž Perinth. Budou zde samozřejmě jistá omezení; mužští potomci jižní větve (Marston St Lawrence) nesou chromozóm 'Y' svého prapředka Jacksona, adoptovaného do rodiny roku 1777, v den, kdy zemřel John Blencowe. Mimo tuto adopci je tam několik případů, kdy byla mužská linie přerušena nelegitimními porody. Také potomci Thomase Blencowe, deportovaného v roce 1835 do Austrálie, by mohli být ve vztahu k jiné, avšak ne k hlavní dědičné linii. Někteří potomci Dorky Blenclowové z Whiltonova rodu nebudou mít chromozóm 'Y' zděděný po Johnu Blencowe, jejich otec se pravděpodobně jmenoval Ward.

Takovéto studie DNA otevírají vzrušující možnosti pátrání v rodinné historii. Mělo by být snadné zjistit, zda i rodiny s velmi odlišným způsobem psaní našeho jména s námi jsou v nějakém vztahu. Jistě, jsou zde i jiné aspekty a z tohoto důvodu proběhl odběr vzorků pod podmínkou lékařské diskrétnosti. Nejde jen o to, že by se mohl vynořit neočekávaný důkaz otcovství, vedou se již etické spory o tom, zda by těchto informací nemohly využít například pojišťovny a podle získaných dat upravovat životní pojistky vzhledem k nákladům a rizikům daným dědičnými chorobami. Některé věci přicházejí po dlouhých cestách, protože když jsem coby vysokoškolák studoval cytogenetiku v letech 1942-4, bylo možné za pomoci pořádného mikroskopu pozorovat příčně pruhované vzorky na "gigantických" chromozómech mušky octomilky a dalo se spekulovat o tom, že souvisí se známými genovými sekvencemi, jichž je nositelkou. význam testů DNA pro policejní práci je zřejmý. Mnoho zločinců už bylo usvědčeno na základě vzorků DNA, sebraných na místě činu. Za pár let možná už nebudeme místo "Jdi pryč!" říkat: "Jdi vyhlížet kavkazany!", ale "Běž zkontrolovat chlapy co se jménují Blencowe!"... 

Jack Blencowe, Oxford, U.K.
December 2000


Při posledním setkání mi prof. Sykes ukázal předběžné výsledky mapování v případu Blencowe. Na rozdíl ode mne ho překvapilo, že se zde rýsovala jedna hlavní a dvě jiné, oddělené, ale vyhraněné skupiny (plus úplně malý počet "výpadků"). Protože mi jistá osoba z našeho středu sdělila, že nabídla svůj vzorek, bylo zřejmé, že jedna z podskupin se odvíjí od ilegálního porodu v roce 1803 a odhaduji, že ta druhá vychází od Samuele Jacksona Blencowe (viz nahoře). Další podrobnosti se dozvíme, až když budou jednotlivé výsledky individuálně předány do rukou osob, jichž se týkají. Dohodli jsme se, že vyzve ty, kteří s tím budou souhlasit, aby mi předali výsledky za účelem sestavení poněkud konkrétnějšího přehledu.

Když jsem se s prof. Sykesem setkal poprvé, v principu souhlasil  s tím, že do projektu zahrne několik osob s odlišným způsobem psaní našeho jména a pár dost důležitých emigrantských linií: potomků Jamese Blincoe, který se objevuje v amerických záznamech z roku 1670, Blencoes z Wisconsinu a Blincos z Elora v Ontariu. V tomto případě mi nebyl schopen vyhovět. Musíme si ovšem uvědomit, že Blencowe nebylo jediným jménem v jeho studii, a že veřejné prostředky uvolněné na jeho práci jsou limitovány. Jen aparatura již používá stojí půl milionu dolarů. Jeho práce ale vyvolala zájem genealogů a v přípravě je firma, která bude tyto testy provádět na komerční bázi. Jmenuje se Oxford Ancestors a můžete se s ní seznámit na stránkách http://www.oxfordancestors.com/

Vyrozuměl jsem, že se poplatek za tuto službu bude pohybovat okolo 180 dolarů za vzorek. Zní to jako mnoho, ale když pomyslím na to kolik mne stálo několik cest vlakem do londýnského archivu, plus poplatky za rodné, svatební a úmrtní listy, nezní to vůbec špatně. Možná by se měli členové naší rodinné asociace spojit a dohodnout na výběru několika klíčových osob; to by mohla být cesta jak zjistit, zda všichni Blincows, Blincoes, Blencoes, atd. jsou skutečně všichni Blencowes.

Blencowe DNA Project News


Blencowe Families Association Newsletter Vol. 15 No. 4 Winter 2000

Blencowe Family Association Home Page

updated: 6 May 2001

Translation GeWo 1.6.2001