Nomen is omen...

Své příjmení máte zapsané v genech!

Tento "překvapivý objev" potvrzuje, že z DNK, získané z biologického důkazu zanechaného na místě zločinu, může být v laboratoři vyčteno pachatelovo jméno, nebo alespoň vymezen užší okruh výběru pachatele. Profesor Bryan Sykes z oxfordské univerzity zahájil tento výzkum zpočátku "z legrace", ale pravděpodobně to bude mít dopad jak v soudnictví, tak i v genealogii (zkoumání rodokmenu). Aby získal spojovací článek mezi příjmením a typickými znaky DNK, použil Sykes vzorky 61 dobrovolníků, s nimiž sdílí rodinné jméno. Objevil podobnosti i u dalších tří jmen, ale domníval se, že toto spojení nemůže platit u běžných jmen, jako třeba Jones nebo Smith.

Praotci dynastií
První výzkum ukázal, že existuje možné přímé spojení mezi geny a rodokmenem a naznačil, že následné generace jedné rodiny mohou zdědit jedinečné profily DNK. S nejvyšší pravděpodobností to znamená, že lidé sdílející stejné příjmení mají jediného (společného) praotce.

Geneaologové si dlouho mysleli, že stejná příjmení pocházejí od více zakladatelů. "Protože jsme schopni sledovat genetickou stopu až k původnímu zakladateli, dostává se každá rodina na stejnou úroveň s aristokracií," říká profesor Sykes. 
Jméno Sykes znamená pomezní potok, říčku, které jsou běžné v hrabství Yorkshire. To naznačuje, že ho řada lidí mohla přijmout ve 13 - 14 století, když se stávala běžnými odvozená příjmení.

Dějiny nevěry
V Anglii bylo běžným zvykem, že děti přebíraly jméno po otci, a tak prof. Sykes s kolegyní Catherine Irven začali pátrat po chromozomech "Y", přecházejících pouze z otce na syna. Namátkou vybrali 250 lidí s příjmením Sykes a požádali je o vzorky DNK. Získali tak 61 použitelných vzorků výtěru ústní sliznice.

Polovina lidí v této skupině vykazovala čtyři unikátní profily, které nebyly nalezeny ani v Yorkshire, ani ve zbytku Británie. Druhá polovina neměla Sykesovu DNK, což je jistý náznak nevěry v sykesovské dynastii. Avšak takto odhadovaná "míra nevěry" je za 700 let existence tohoto jména velice nízká. Jestliže bylo jen 1.3% sykesovských dětí v každé generaci zplozeno kýmsi jiným než Sykesem, pak by nahromadění "cizích" genů znamenalo, že asi polovina současných Sykesů nemá specifickou DNK.

Z toho ovšem vyplývá, že "jméno zjištěné podle DNK" nemůže být u soudu použito jako usvědčující důkaz , ale mohlo by docela dobře posloužit ke zúžení pátrání po pachatelích zločinů. Je také pravděpodobné, že rodiny s nejběžnějším příjmením mají více zakladatelů.
Výzkum byl publikován v americkém Žurnálu lidské genetiky (Journal of Human Genetics).

Sedm pramatek
Profesor Bryan Sykes tvrdí, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, které sem přišly v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Přežily vlky a medvědy, ledové doby a daly základ mnoha klanům, z nichž časem vznikla dnešní populace. Říká jim "sedm Eviných dcer" a dal jim jména Ursula, Xenia, Tara, Helena, Katrine, Valda a Jasmine. Sykes dospěl k tomuto závěru studiem mt-DNK, předávané matkami pouze na děti ženského pohlaví.
Ze 6000 náhodně vybraných vzorků DNK, s ohledem na výskyt přirozených mutací, stanovil sedm odlišných skupin.

Po stopách předků
Z toho vyplývá, že každá z těchto sedmi skupin musí vycházet od jediné ženy. Předkové 99% Evropanů tak mohou být vysledováni zpět, až k zakladatelkám sedmi původních klanů. Sykes si brzy uvědomil komerční aspekty svého objevu a založil společnost "Oxford Ancestors", nabízející za 120 britských liber každému zájemci vystopování jeho předků v mateřské linii. Profesor Sykes ovšem upozorňuje, že ačkoli jeho práce genetika spočívá na faktech, jsou jména, která dal těmto sedmi ženám vybrána naprosto náhodně. Je to pokus o jakousi "personifikaci" genetického klíče v DNK, tradičně užívajícího velkých písmen abecedy. Podle toho například velmi rozšířená skupina "T" představuje potomky ženy jménem Tara.
Genetický výzkum vnáší nové světlo do lidské historie.

Prastaré dědictví
Sykesovu studii lze považovat za další důkaz správnosti cesty genetického výzkumu, který může významně napomoci v bádání po naší dávné historii. Jména sedmi žen mají původ mimo jiné v keltštině, skandinávském a perském dědictví. Zrcadlí se v nich obrovská zeměpisná oblast, z níž pochází obyvatelstvo dnešní Evropy. Objev rovněž významně podpořil teorii, podle níž mají současní lidé původ v dávné Africe. Ukázalo se, že všech sedm evropských pramatek má silné pouto s jedním ze tří rodových klanů, které žijí v Africe dodnes.

Zdroje: BBC a agentura Hello


* Rodové záznamy v bibli sledují "linii prvorozených" a slouží k podchycení po tisíciletí předávané "genetické zprávy" ! Tato informace možná obsahuje v "junk genech" ještě i docela jiné, než pouze genetické poselství!

K TÉMATU