KRÉDO TĚCHTO STRÁNEK

Internet je první médium, které (prozatím) umožňuje okamžité celosvětové šíření nikým necenzurovaných informací, přičemž jedinou, zato ale těžko překonávanou překážkou je jazyková bariéra. 

Ale pozor! Pokud tomu nedokážeme zabránit, může se dočasné dobro velice rychle změnit v trvalé absolutní zlo... 

Pijí-li všichni z jediného pramene, mohou být všichni najednou otráveni!

 7 

Díky internetu se na světlo světa začínají dostávat úvahy vysoce erudovaných lidí, jimž represiva vědeckého či společenského establishmentu dosud úspěšně bránila publikovat v takzvaných "renomovaných médiích". 

Příklad za všechny

Ve snaze potlačit, zesměšnit a ignorovat obavy z kosmických katastrof (včetně potlačování výzkumu po jejich původu, podstatě a dynamice), projevují dodavatelé elitářských doktrín, vydávající se za hlavní zastánce ne-li přímo advokáty "moderní osvěty", obrovskou ignoranci vůči skutečné podstatě kosmu a v důsledku toho i vůči pozemskému životnímu prostředí. 

Tito lidé, nekorektními prohlášeními ve smyslu, že nic z toho, co se děje "na nebi", neposkytuje nejmenší důvod k obavám, kultivují klima intelektuální a kulturní iracionality. 
Důsledkem, který z toho pro civilizaci vyplývá, je skandální podcenění naprosto konkrétního a neoddiskutovatelného rizika.

V kosmickém věku dosáhla předtucha apokalyptické hrozby limitů, které opět jednou očividně překračují hranici přijatelnou pro zastánce uniformistických principů. Jde-li o přežití civilizace tváří v tvář kosmické hrozbě nemůže školská věda obstát. Přesto však vehementně lpí na tradičním vypouštění klasického i moderního apokalyptizmu z moderních úvah, v důsledku čehož prezentuje "laické veřejnosti" vysoce zkreslený pohled na skutečnou podstatu našeho kosmického prostředí...

... moderní astronomové a historici vykonstruovali stejně dlouhou jako nepravděpodobnou historii člověka, vyznačující se naprostou absencí traumat, a to i budoucích (1). "Společnost" a vlády rády užívají těchto stejně komfortních jako ošidných schémat, podle nichž například rozpad komety patří jen k jejím fyzikálním vlastnostem (2). 
"Je přece už přes třicet let známo, že extrémní množství subkometárního materiálu ve vnitřním prostoru sluneční soustavy (3) lze přičíst dávnému rozpadu obrovské komety..." 
Je zřejmé, že odvěký vliv komet na civilizaci a společnost již nelze déle ignorovat.

Z tohoto úhlu pohledu lze snadno pochopit, proč bylo mnoho "význačných astrofyziků" velice popuzeno pracemi Velikovskeho (4, 5), u nějž skutečný zájem o prameny apokalyptizmu vyplýval z jeho profese psychoanalytika. Naneštěstí však sám zavdal příčinu, vedoucí k zavržení jeho díla jako celku, obhajobou vlastní, irelevantní a rozhodně nedostatečné "planetární teorie", zahrnující jakousi dávnou gigantickou kometu (za niž považoval Venuši p.G.). 
Za normálních okolností by astrofyzici asi projevili větší toleranci vůči prezentovaným teoretickým nedostatkům, ale v tomto případě, vzhledem k jejich odporu vůči apokalyptické teorii, jich pohotově a beze zbytku využili k zakrytí vlastních pochybení a omylů.

S.V.M. Clube
OXFORD UNIVERSITY, DEPARTMENT OF PHYSICS, KEEBLE ROAD, OXFORD, UK & ARRNAGH OBSERVATORY, COLLEGE HILL, ARRNAGH, UK

Literatura:

1. Morrison, D. 1992 (chair) The Spaceguard Survey: Report of the NASA International Near-Earth- Object Detection Workshop
2. Napier, W. M. & Clube, S. V. M. 1997 Rep. Prog. Phys. 6O, 293
3. Whipple, F. L. 1967 NASA SP-150, 409
4. Velikovsky, I. 1950 Worlds in Collision (Victor Gollanz, London)
5. Velikovsky, I. 1982 Mankind in Amnesia (in memoriam, Sidgewick & Jackson, London)

Celý článek (E): The Problem of Historical Catastrophism

Je civilizace jen dav lidí s vypůjčeným mozkem...?
O nutnosti rozšíření metody K.I.S.S. na další oblasti života.

Úvodem citovaný Victor Clube je uznávaný britský astronom, patřící k lidem schopným jít bez jakýchkoli emocí přímo k jádru problému. Zajímavé ovšem je, že mezi jeho, mým a názorem stále rostoucího počtu samostatně uvažujících lidí panuje zajímavá shoda, jako bychom byli všichni navzájem jaksi propojeni... Platon, Clube, Napier, Hoyle, Whipple, Spedicato, Hancock, Bauval, Sitchin, Zillmer, Icke... Pravda. Každý z nás vidí věci z jiného úhlu, neboť je v jistém smyslu determinován jakýmsi speciálním vzděláním a životními zkušenostmi zcela jiného druhu. A přesto, s výjimkou Platona :-), jsme intuitivně a většinou na základě dlouholetého studia a práce v odlišných oborech dospěli ke stejným závěrům. Protože k nim nutně musí dospět každý, kdo neopovrhuje intuicí a odkazem dávných předků. 
Coby "vědecký outsider" ovšem jsem v nemalé výhodě - Clube ve svém postavení mezi svými soukmenovci kráčí po velice tenkém ledě. Přestože inkvizice údajně byla zrušena už velice dávno, všechno, co společně s Napierem říkají, i způsob jak to říkají, vyžaduje velkou odvahu. Pohříchu. 

Totéž, co platí o neustále nových snahách o deformaci obrazu našeho kosmického prostředí, se zrcadlí i v záležitostech ryze pozemských. Žijeme v žumpě dlážděné kameny hesel, naplněné močůvkou polopravd. Zrůdné je, že většina z nás už propadla klamnému pocitu, že to ani jinak nejde. 
Ale ono to jde! Ke všemu, co známe, existuje alternativa. Matematicko-statisticky doložitelná, chceme-li. Smutné je, že takřka cokoliv je lepší než to, co nabízí současná civilizace, jejíž vznik a dějiny se dosud nikdo neodvážil vylíčit zcela pravdivě. 
Jde o možnosti, které nebývají veřejně diskutovány a když, pak jen v předem inscenovaných a obsazovaných pořadech, sloužících v první řadě jejich diskreditaci a zesměšnění. 
Problém totiž spočívá v tom, že lidé, kteří hledají, najdou a akceptují jiné než parazitující společenskou nomenklaturou nabízené cesty a začnou se o sebe starat sami, se intelektuálně vymaní z dosahu "veledůležitých" institucí. Podmínkou existence úřadů všeho druhu je lhostejnost, s níž přistupujeme ke světu i k sobě samým. Nejde o pár lidí, ale o gigantické nádorové struktury, užírající nezastupitelnou část produkovaných hodnot. 
Armády zbytečných úředníků existují jen proto, abychom mohli líně polehávat u televizorů a rozčilovat se nad tím, co "ONI", za nás, zas jednou udělali blbě. Ale aby tu náhodou nedošlo k nějakému omylu - je to celosvětový trend!

Přichází doba, kdy budeme muset v zájmu přežití zavrhnout diplomatické fráze, což v žádném případě neznamená současně s nimi odložit slušnost; právě naopak. Jsou však záležitosti, o kterých je třeba začít hovořit bez ubrousků a příkras. 

Hezky se nám to povídá, jenže času je málo...

Druhý zákon K.I.S.S. (Keep It Simple, Stupid!)
(autorem je americký psychobiolog)

Druhý nepsaný "zákon lidstva" není o nic méně poučný než první. 
Vychází ze základního postřehu, že význačná místa převážně získávají nejméně kvalifikovaní uchazeči. 
Můj zájem o tuto zákonitost byl probuzen během vojenské služby. Pokud něco nefungovalo, chodila celá naše rota za takovým obyčejným venkovským klukem, který dokázal opravit snad úplně všechno. Jestliže něco potřebovalo opravu byl to on, k němuž se všichni obraceli o pomoc. 
Jednou přišlo oznámení, že armáda potřebuje radiomechaniky a vojáci byli vyzváni aby se hlásili na příslušné školení. Ten venkovský chlapec, ačkoliv se ve věci vyznal, nebyl přijat, protože neudělal úspěšně písemný test. Byl vybrán voják, který v písemném testu vynikl. Vrátil se proškolený za šest měsíců. Avšak ani na školení se radiostanice opravovat nenaučil! Kdykoli někdo potřeboval opravit rádio, nikdy nehledal pomoc "atestovaného" opraváře, ale místo toho se stejně jako předtím obrátil na onoho hocha, který neměl žádné formální vzdělání a navíc nesnáze s psaním. 
Jenže, jako obvykle, odměna za všechny opravy náležela sice "přezkoušenému", ale přesto neschopnému opraváři, ne tomu kdo za něj pracoval. 

Tento druhý nepsaný "zákon lidstva" se jako spojitý vzorek nesprávných voleb a společenské podpory neschopných neschopnými prolíná celou lidskou historií, a je znovu a znovu rozpoznatelný v uspořádání každodenního života na celém světě. 

Nevěříte? Rozhlédněte se kolem sebe. 

Od čističů kanálů až po vrcholné politiky, v 99% případů není na místě kompetentní či vizionářská a talentovaná osoba - příslušné zaměstnání dostane vždy ten, kdo je nejméně schopen vykonávat příslušnou práci, vést úřad nebo nést funkci. Jestliže byl přesto jakýmsi omylem na příslušné místo dosazen kompetentní žadatel, takřka bezprostředně narazí na nečekané překážky, setká se s ponižováním anebo se zesměšňováním své práce. Tyto ústrky a šikany trvají tak dlouho, až je nakonec prohlášen za neschopného. Tímto způsobem jsou schopní lidé donuceni k rezignaci, aby byli nahrazeni neschopnými. Pak jsou všichni šťastní a neschopní rychle získávají společenské uznání a ocenění!

V mnoha oblastech lidského snažení je běžné, že ty nejlepší talenty v podstatě nikdy neoplývají dostatkem potřebných společenských kontaktů a nevlastní potřebný "papír" a nemají "ostré lokty" - zatímco lidé vkrádající se do důležitých funkcí pocházejí z vlivných rodin či společenských klanů a potřebné "papíry" hromadí po celý život. 
Elita? Nebuďte bláhoví! Jsou to tupí a oddaní "Ano šéfe! - služebníci", bez jiskry, vize, nadání, talentu a zájmu o jakoukoliv specifickou oblast! Jejich jediným cílem je získat moc nad schopnými. 

Celoživotní zkušenost mne naučila dobře si všímat lidí sbírajících tituly, ceny a jiné podpůrné "papíry", jejichž přemíru pak okázale vystavují na zdech svých kanceláří. To, do čeho jsem kdysi nahlédl v armádě, lze shrnout do ponurého varování: 
"Vím, jsem neschopný idiot, ale dejte pozor - zvítězím nad schopným a budu na to mít papír!" 

Jiná životní zkušenost mne naučila, že příčinou každého zničení kariéry nebo i života kompetentního člověka vždy byla nenávist těch nekompetentních. Kompetentní a brilantní lidé, kteří skutečně něco umí, jsou až příliš snadnou kořistí. Jsou vždy velmi skromní, pokorní, samotářští a téměř ostýchaví. Představují se klidně třeba jen křestním jménem, nepřidávají žádný titul, hodnost nebo společenskou pozici, nemíří k moci a rozhodně nevystavují na stěnách na odiv žádné diplomy nebo doklady - i když právě oni by je tam klidně mohli mít.

Vypadá to, jakoby lidský mozek byl generelně naprogramován k hlubokému pohrdání jednoduchostí, kvalifikovaností, originalitou a talentem vedoucím k úspěchu. Protože lidé jsou převážně tupí, a lehce manipulovatelní partou ovládající jisté speciální divadelní rekvizity, dává skutečnost, že kompetentní a talentovaní jsou zesměšňováni, obklopováni překážkami, nenávistí a jsou vždy vytlačovaní stranou, dokonalý psychologicko-sociologický smysl. 

Intelektuální násilí a čistky tohoto druhu už probíhají po věky a nepochybujme o tom, že jejich jasným a jediným záměrem je eliminovat a zvrátit úlohu podřízenosti masy neschopných. Po vytlačení a imobilizaci hrstky schopných se ambiciózní neschopní zaskví v běloskvoucím světle uznání a mohou ze svých pozic pozdržet pokrok tak, aby odpovídal úrovni jejich chápání. Přitom se tváří, jakoby "rozkolísanou bárku lidstva" spasili před nebezpečím a zlem, které údajně vyplývá z původních myšlenek kompetentních, originálních a nadaných lidí. Není divu, že neschopní odměňují pouze sami sebe a kompetentnost kolektivně nenávidí.

Taková je realita lidského světa. V protikladu k tomu se v živočišném světě a u nižších forem života stávají "vůdci" jen ti nejzpůsobilejší; neschopní jsou rychle vytlačeni a nepřežijí. To je opravdu přirozený výběr, jemuž se nikdy nemůže vyrovnat žádný z lidmi selekcí genů "vylepšených" a "zdokonalených" rostlinných či živočišných druhů.

Podfuk zvaný "moderní demokracie"
gewo

Prostudujeme-li řecké klasiky rychle zjistíme, že původní myšlenka demokracie vyšla z malého společenství, v němž se všichni navzájem znali a dokonale věděli o svých schopnostech i neřestech. Zástupci lidu byli tedy voleni po velmi zralé úvaze z těch nejlepších. Ti, kteří nesli máslo na hlavě, se k volbě z přirozených důvodů ani nehlásili...
Převzetí tohoto zdaleka ne univerzálně použitelného modelu "moderní západní kulturou", která ho posléze vylepšila o "volby lidových zástupců", vedlo až k současné katastrofě. Jde o pro většinu voličů skutečně neznámé, médii idealizované lidi vycházející z politických stran zastupujících neprůhledné zájmy rozmanitých ekonomických a mocenských lobby. Naprosto stejný obraz dnes skýtá dokonce i takzvaná "přímá" demokracie. Důsledkem je, že na celém světě stále menší množství ambiciózních, leč odborně a lidsky nezpůsobilých osob rozhoduje o stále větším počtu lidí v moderní globální společnosti, která sama sebe prohlašuje za "konzumní". A stejně jako všechny ostatní "hodnoty" bezmyšlenkovitě konzumována i "ta demokracie"... 

Systémy tohoto typu (Karel Kryl je kdysi nazval "demokratůrami") vytváří a chrání prostředí, v němž je poloanonymním zástupcům vcelku lhostejných konzumujících voličů po jedno celé volební období dovoleno počínat si tak, jak uznají za vhodné, aby pak jimi vyprodukované chyby a nedostatky později neměli čas napravit jejich nástupci, nutně vršící na danou hromadu další chyby a nedostatky, s nimiž se následně budou muset potýkat jejich nástupci... Zpětná kontrola "zákonodárce" voliči neexistuje... 
V tomto prostředí se ti, kteří jsou skryti za "modrým pozadím" billboardů, na něž jsou veřejně promítány barevné "programy politických stran", pohybují jako ryby ve vodě. Ten kdo nakonec tuto "konzumaci politiky", včetně příslušných divadelních rekvizit a kostýmů, uhradí, je díky promyšlené strategii stále lhostejnější a otupělejší volič. Tento postup ustavuje a legalizuje systém, jemuž se říká "moderní demokracie"... Politika dneška má v důsledku toho pramálo společného s ve všech pádech skloňovanou "pluralitou" a samotným vedením států. 
Stala se povinnou monopolizovanou službou draze placenou veřejností, stejně tak, jako veřejné školství, zdravotnictví a podobně. 

Etika řemeslného politika je etikou profesionálního fotbalisty, který se v reklamami olepeném dresu libovolného mužstva snaží "dávat góly", aby klubu, jemuž momentálně slouží, udržel co největší skupinu fanoušků. Nerad sestupuje do nižší ligy, radši elegantně a se ziskem přestoupí do jiného prvoligového mužstva (nebo sežene sponzory a založí nové) a nikdy se nebude snažit prosadit nic dokonalého, stejně tak, jako instalatér nebude toužit po vynálezu věčného a nikdy nekapajícího vodovodního kohoutku... 
Lidé se skutečnou etikou už do politiky buď nevstupují anebo ji dávno opustili.

Stovky nedokonalých "zákonů", považovaných spíš než za společenskou normu za vsítěné branky toho či onoho parlamentního mužstva či hráče, který se "prosadil", se proto ani nesnaží o úpravu pravidel v jakémsi etickém rámci! To je totiž velice těžká věc, protože prvními počiny v tomto směru by muselo být zrušení kolbišť placených politických gladiátorů, center trubčí centralizované moci a přesun veškerých pravomocí na mnohem menší, skutečně demokraticky samosprávné jednotky. Ty by pak musely být řízeny lidmi, kteří jsou lokálně známí a díky svým morálně-volním vlastnostem a schopnostem získali přirozený respekt těch, které zastupují. 
Stranickost systému produkuje v odloučeném mocenském centru primitivní, životu odcizené direktivy, odporující elementárním zásadám zdravého "selského rozumu". Jediným cílem je pohodlné řízení života veřejnosti i jednotlivců. Proto obsahují nepřehlednou změť množství vzájemně propletených ústupků a kompromisů, spletených do tlustého copu legislativních chyb a záměrných omylů, jejichž kontinuita zaručuje (realitě nekonečně vzdáleným) "zákonodárcům" zaměstnanost až navěky... 
Místo toho, aby zákon nastupoval pouze tam, kde selhává prostá mezilidská domluva, tedy aby poskytoval pouze standardní řešení vyloženě extrémních vztahů a situací, za nichž nelze dospět k rozumnému urovnání, je odpočátku vědomě koncipován jako chybná norma, sloužící jako nástroj represe. 

Dospěli jsme do stadia naprosté devalvace významu slov a z nich složených pojmů. Potvrzují to mnozí farizejové z řad politiků i občanů, kteří se nerozpakují vyslovit před  televizní kamerou například tohle: 
"Já vím, že je to neetické, ale přesto stojím plně na straně zákona." 
Jsou jedinci, kteří mohou s plnou vážností veřejně vypustit z úst něco takového (a milerád věřím, že jsou o správnosti toho, co říkají, hluboce přesvědčeni), vůbec ještě lidmi, nebo už jen ošoupávanými kolečky jakéhosi podivného mechanizmu, nad nímž už ti, kteří ho nadšeně uvedli do chodu, nemají pražádnou kontrolu? 

Slovo zločin znamená "zlý čin" a kdo "činí zlo" zákonitě nekoná dobro. To už ale mnozí z těch, kteří toto slovo bezmyšlenkovitě používají v každodenní hantýrce, úplně zapomněli... Každý neetický čin umožňující současné či budoucí bezpráví je činem nedobrým a zlým.

Každý zákon, jehož použití buď bezprostředně nebo v budoucnosti může mít neetické důsledky, je zlo- činný, bez ohledu na to, kolik politickými ambicemi a lobováním stižených "zákonodárců" s ním, "v zastoupení voličů" "informovaných" v médiích týmiž anonymními lobisty a poloanonymními "zákonodárci", vyslovilo souhlas!

Tak se stává, že i když jsou mnohá období později rozeznaná jako "špatná", bývá jejich "špatnost" jednoduše přičtena na vrub vůdců, kteří, pokud někoho výslovně nezabili, jsou v podstatě nepostižitelní. 
Z hlediska tehdejšího i současného voliče je to ovšem v pořádku, protože je lehčí zapomenout na skutečnost, že stejně postiženi by v podstatě měli být i ti, kteří svou lhostejností a volební podporou tehdejších neschopných vůdců umožnili danou mizérii. Takováto společnost může fungovat, a také funguje, jen proto, že tyto "kolektivní viny" solidárně zaplatí z prostředků, které mohly být využity úplně jinak...

Nutně tak dochází k tomu, že kupříkladu náš parlament ", ve snaze vyrovnat se s dluhy minulosti" (zapříčiněnými dodržováním "právní kontinuity" zla) sice navenek produkuje spoustu pozitivních restitučních a rehabilitačních zákonů, vyhlášek a opatření, ale paralelně s touto činností se "v zájmu udržení" posvátné krávy "právní kontinuity" nutně dopouští nových přehmatů, které jednou budou opět muset být odsouzeny a rehabilitovány coby "bývalé zlo- činy"... 

Shrnuto a podtrženo se takový postup dá kvalifikovat jako "vývoj způsobem pokus - omyl - korektura - pokus - omyl... atd.", a přiznávám, že jeho opodstatnění v "moderní době" (kdy je k dispozici celá řada takřka bezchybně fungujících a letitou praxí vyzkoušených systémů) ve své zjevné omezenosti tak docela nechápu...

Je nanejvýš zajímavé, že na rozdíl od polské, která vysílá zasedání Sejmu živě, přináší česká "veřejnoprávní televize" pouze záznamy vysílané uprostřed hluboké noci. Snad proto aby převážná většina "pracujícího lidu", vstávajícího v pět ráno do práce, nebyla demotivována sledováním fanfárami proložených frašek v senátu a ušetřena sporů v parlamentu o nejlepší, a hlavně "naši českou", cestu k definitivnímu způsobu řešení kvadratury kruhu... 
Evropské struktury, k nímž se neopomínáme vehementně hlásit, jakoby neexistovaly. Přitom je naprosto zřejmé, že většina pracně vypocených "polozákonů", shora popsaného typu a geneze, skončí okamžitě po vstupu do ES v makulatuře.

Společnost složená z alibistických lenochů, kteří díky "výchově" nejsou ochotni a patrně už ani schopni převzít zodpovědnost za vlastní život, je nucena, ba zaslouží si přijmout za své špatné, neetické a tudíž zlo- činné zákony, vyprodukované faulujícími politickými profesionály, o jejichž skutečné motivaci, cílích a praktikách k nim směřujících nemají nezasvěcení ani tušení. 
Je morálka "Mne se to netýká...", "... radši ON než JÁ!" a ono tak krásně křesťanské: "Však on nás někdo VYKOUPÍ..." opravdu tím nejlepším, co s sebou přinášíme do virtuálního "třetího tisíciletí křesťanské kultury"? Babo, raď!?

Co kdyby...

Odložme projednou růžové brýle směšných a pomíjivých "výdobytků techniky kosmického věku" a představme si, co by nastalo kdyby v důsledku neočekávané velké, globální katastrofy najednou na celém světě nebyl elektrický proud, ve městech přestala téct voda a nikdo by nedistribuoval základní potraviny. Přestaly by existovat pozemní komunikace, létat letadla a nezbyly žádné tankery a obchodní lodě. Odnikud by se nedala očekávat jakákoliv, dokonce ani základní lékařská pomoc, protože v okamžiku odtržení od mocenských a administrativních center bychom všichni tonuli ve vlastních, i když navlas stejných problémech... Chovali bychom se za těchto okolností "jako křesťané"?
Nedělejme si iluze. Chovali! A je zřejmé, co by nastalo. 

"Příznaky apokalypsy" tohoto druhu se ve velkých amerických městech téměř okamžitě projevují už při plošných a v podstatě směšných několikahodinových výpadcích elektrického proudu! Jako ze řetězu utržení NEINFORMOVANÍ lidé tropí milionové škody, bývá spousta mrtvých a zraněných! Neuvěřitelně stoupne počet sebevražd. 
Tak jako v "nejrozvinutější demokracii světa" (kromě poměrně slabých represivních složek, které by zbaveny mobility neměly dlouhého trvání a obávám se, že by se jejich příslušníci zcela přirozeně v první řadě starali sami o sebe a své ohrožené rodiny), ani u nás neexistuje fungující LIDSKÁ struktura, opírající se o přirozené lokální autority! Tuto kvalitu NIKDY nemůže nahradit sebelepší elektronická síť. Lidé žijí ve státem vynucované morálce - kdyby tomu tak nebylo, nepotřebovali bychom pořádkové síly -, takže, při jejich absenci, by se valná většina obyvatel, poté, co by v mžiku vyrabovala vlastní města, navzájem vyvraždila během jediného měsíce! Zbytek, který by nevytáhl vraždit a loupit na venkov, by vyhubily nemoci. 
Malevilské trauma...
Takové jsou "jistoty", které je schopna poskytnout naše "civilizace"!

Žít podle přirozené etiky NENÍ ANARCHIE! Politici, kteří takových slov s oblibou užívají jako klacků, většinou neví o čem mluví. Pravda, jsou tu lidé, kteří si je vykládají v "revolučním smyslu". Pojmy odcizené původnímu smyslu v zásadě slouží především k "odpálkování" nekonformních myšlenek i lidí. V takových případech buďme pozorní. Pozorně sledujte kdo, proč, kým a v jakých souvislostech bývá odsuzován, zesměšňován nebo označován za "anarchistu" či "asociála", a komu to poslouží. 

Spoléhejme na "selský rozum" - vrozenou intuici - ne na konvenční reakce "stádní výchovou" vygumovaného a nakrátko zapojeného mozku, a postavme se za ty, kteří ještě chtějí a umí nahlas projevit to, co si sice většina z nás myslí, ale nikdy nenajde odvahu vyslovit. Prospějeme tím lidstvu víc, než si dokážeme představit!

Ideologiemi všeho druhu "zglajchšaltovaní" lidé se umí projevit jen v davu, který je pod euforickým dojmem nastávajících "změn k lepšímu" (nebo při pocitu ohrožení vlastní bezpečnosti) manipulovatelnější a ještě nekritičtější než jindy... To vědí nejen politikové, ale i protagonisté rozličných "pokrokových" hnutí, skrytých pod pláštíkem "new age".

K tomu abychom změnili tento svět musíme napřed začít každý u sebe. K tomu nepotřebujeme žádné "guru". Jsme myslící lidské bytosti! Zahoďme věčný strach, který nás řadí hluboko pod opice!?

U nikoho, kdo se snaží odhalit a říkat pravdu, by neměla stát v popředí základních vlastností takřka heroická odvaha, dosud nezbytná při prosazování nekonformních myšlenek vůči scholastikům, papouškům, "vysokoškolsky připraveným filozofům" či bezohledným "advokátům" nebo sebevyšším, cynicky bohorovným zástupcům domněle "osvícené vědy". Prioritu musí dostat schopnosti spjaté se znalostmi, touhou po vědění a vůlí k pravdivé analýze. V podstatě jde o základní vlastnosti filozofa.
Hluboce se skláním před těmi, kteří s odhodláním dřív upalovaných a zatracovaných průkopníků, přes všechna rizika, výsměch hlupáků a mnohdy otevřenou či dobře skrytou perzekuci neváhají pokračovat, bádat a šířit informace o svých výsledcích. 

Poznámka 14.7.2001:
Dá se očekávat, že po nedávném epochálním objevu té skutečně bádající vědy se mnohé brzy změní. Jak brzy, to záleží jen na nás...

Lze sestavit ostudně dlouhou listinu se jmény lidí, jejichž poznatky a vynálezy mohly  tento svět už dávno změnit k lepšímu. Nestalo se tak. A každý, kdo prostuduje jejich případy, pochopí čí to je vina. Je příznačné, že pokusy o rehabilitaci průkopníků jiného světa nebo pokusy o obnovu prací těch, kteří tu už nejsou, provází bučení otupělého stáda neúnavně přesvědčovaného o tom, že za ostnatým drátem vlky ohrazené pastviny končí nejen louka, ale i celý svět... 

Ne. Náš svět se nezměnil. Snad jen o pozoruhodnou maličkost, že sisyfovské zadky jistých lidí, kteří donedávna zdatně oháněli své odpůrce klackem "marxleninské" ateistické ideologie a formulí: "Vědaužpřecedávnovíže...", dnes zahřívají prkna první řady kostelních lavic... 

Ne revolucemi, válkami a povstáními, terorizmem, "odvetnými akcemi", malichernými spory či ideologickými zvraty, proklamovanými protagonisty všemožných stádových a stádečkových "hnutí", ale jen neustálým NENÁSILNÝM tlakem na ty, kteří často jen s vidinou materiálních výhod"převzali zodpovědnost" za chod věcí, a především změnou odstartovanou uvnitř mozku každého z nás, lze skutečně měnit tento svět. 

A to je to, čemu chci pomáhat na těchto stránkách.  

-gewo, duben 1999-

!
Neuvede-li jinak, SOUHLASÍ autor příspěvku v e-mailu, zaslaném na adresu gewo@gewo.cz, s jeho případným zveřejněním.

!