Případ Fatima
(+ překlad III. části poselství)

HISTORIE UDÁLOSTI

Anděl
Přihodilo se to někdy zjara roku 1916 ve vesničce Fatima v Portugalsku třem dětem přísně vychovaným ve víře. Všechny sice znamenitě ovládaly katechismus, ale neuměly číst a psát (moc katolické církve vždy spočívala na nevzdělanosti a z ní vyplývající neschopnosti orientace jejích "oveček").
Francisco Martos (8 let), jeho sestra Jacinta (6) a Lucia dos Santos (9) pásli od rána na úpatí kopce Cabeco stáda ovcí obou rodin. Přesné datum se dnes již nedá rekonstruovat, protože ani nejstarší Lucia tenkrát nejenže nevěděla, který je rok, ale neznala ani názvy měsíců a dnů v týdnu!
Onoho dne se přihodila zvláštní věc. I když byla obloha zářivě modrá, překvapil je prudký poryv větru. Když děti pohlédly směrem k údolí, uviděly "velké světlo a ve vzduchu se vznášející lidskou siluetu, která jakoby kráčela k nim. Byla bělejší než sníh a vypadala jako udělaná z křišťálu prozářeného sluncem" (srov. Mat. 17.18).
Překvapené děti vůbec nechápaly, co se děje. Zblízka pak v postavě rozpoznaly asi čtrnácti až patnáctiletého chlapce "nepřirozené krásy", který řekl:
"Nebojte se, jsem anděl míru. Modlete se se mnou."
Nato poklekl a dotkl se čelem země. Děti ho následovaly a opakovaly po něm slova modlitby. Poté se k nim chlapec ("anděl") obrátil se slovy:
"Takto se musíte modlit! Nejsvětější srdce Ježíšovo a Marie budou vaší modlitbou pohnuty." Nato zmizel.
Asi o dva měsíce později se neočekávaně objevil znova, když si děti hrály u domu Luciiných rodičů.
"Co to děláte?" ptal se, jako by se zlobil, že ztrácejí čas hrou. "Modlete se, hodně se modlete! Svatá srdce Ježíše a Marie s vámi ve své milostivosti mají určitý záměr... Modlete se neustále k Pánu a přinášejte oběti."
Lucia tentokrát sebrala všechnu odvahu a zeptala se:
"Jak můžeme přinést oběť?"
"Modlete se neustále za obrácení hříšníků. Přivolejte tak mír na svou vlast." Po chvíli ještě dodal:
"Jsem anděl (posel) ochránce vaší země (Portugalska nebo Země?). Především na sebe musíte vzít utrpení, které na vás Pán sešle."
Dva měsíce nato si děti opět hrály poblíž jeskyně a jev se opakoval.
Náhle je zalilo prudké světlo, které popisovaly jako "výjimečný lesk" a "anděl" se zjevil potřetí. Tentokrát ale nesl jakýsi "kalich, nad nímž se vznášela hostie". Po společné modlitbě podal Jacintě a Franciscovi kalich a Lucii hostii. Pak se spolu ještě jednou pomodlili a nato, jako obvykle, zmizel. Ale děti ještě dlouho potom pokračovaly v modlitbě.
Večer měly pocit, jako by se probudily z hlubokého snu. Hluboce přesvědčeny o tom, že je "božská síla" potřebuje k uskutečnění jakéhosi záměru, si slíbily, že o zážitku budou mlčet.