Nová biologie
ZAVRŽENÉ ŠANCE

Můžete si říkat, co chcete. Můžete přednášet ty nejpokrokovější teorie. Možná získáte pár tuctů nadšených posluchačů, ale jinak se nestane vůbec nic. Vše se ovšem rapidně změní v okamžiku, když jste tato tvrzení schopni podložit konkrétní obrazovou informací, protože obrázku rozumí úplně každý. Od této chvíle máte na krku mocné nepřátele, kteří využijí celou svou moc a veškeré dostupné i méně dostupné prostředky k tomu, aby vás zničili. Dopustíte-li se navíc ještě i takového kacířství, že pomocí svých poznatků začnete téměř zdarma a s vysokou úspěšností léčit domněle "nevyléčitelné" lidi, jde vám doslova a do písmene o život.

Jen v letech 1970 až 1986 zemřelo na rakovinu 6 000 000 lidí. 
Není divu. Konvenční léčba chemoterapií a ozařováním ve skutečnosti není nic jiného než pomalu vykonávaný rozsudek smrti, obohacující "rakovinový průmysl". Téměř zázračně působící a nesmírně pečlivě ověřené(!) léčebné postupy jsou všude na světě vždy promptně zamítnuty zdravotnickou administrativou, různými lokálními zdravotnickými "radami" a sdruženími včetně spolků, které se zdravotnictvím zdánlivě nemají vůbec nic společného. 
Jako příklad může posloužit práce dnes již žel zesnulého (4.1.2001) liběchovského lékaře MUDr. Karla FORTÝNA, který v informační izolaci rozvinutého socializmu už před dvaceti dlouhými lety objevil a rozvinul metodu devitalizace rakovinové tkáně. Jejím užitím doslova "načerno" zachránil život dvaceti lidem, kteří byli z pohledu konvenční medicíny už mrtví. Nutno podotknout, že pod hrozbou vězení a ztráty lékařského diplomu operoval jen uvedený počet pacientů, což v číslech znamená 100% úspěšnost! Příslušná místa byla donucena se jeho metodou zabývat až po fascinujícím pořadu odvysílaném státní televizí (!). Z "kompetentních" osob z "vyšších lékařských kruhů" přitom doslova vyzařovala arogance a pohrdání lidským životem. 
(Je potěšující, že tito lidé vytažení ze zákoutí anonymních kanceláří před oči veřejnosti nakonec byli donuceni užívání této metody povolit!)
Tento způsob devitalizace ale není nic nového - v zámoří byl objeven a dán do klatby už před téměř třiceti lety! Takže na úrovni praktických lékařů se o tom nikdo nedozvěděl...

Lze jen smutně konstatovat, že smrtelně nemocný pacient ani v takzvaně svobodných demokratických zemích nedostane šanci, aby řádně informován mohl sám vědomě a zodpovědně rozhodnout o tom, chce-li včas, tzn. předtím než mu chemoterapie a ozařování nevratně zničí imunitní systém, podstoupit experimentální léčbu, která mu může zachránit život.

 

Lékařská věda balancuje na pokraji radikálních změn odstartovaných použitím výkonného mikroskopu (somatoskopu), který vyvinul Gaston Naessens, dnes žijící v kanadském Quebecu. Mobilní typ tohoto zařízení dosahuje 20 - 30 000 násobného zvětšení, což je ve srovnání s dosavadními nejvýkonnějšími konvenčními mikroskopy neuvěřitelně mnoho.
Nesrovnatelný rozdíl ve výkonu umožňuje pozorování odhalující letité lži a hrubá neporozumění fyzikálním a biologickým zákonům. Vzhledem k radikálnímu zlepšení vůči výkonu a zobrazovacím možnostem optických mikroskopů, nemluvě o na tomto poli nepoužitelných rastrovacích elektronových aparátech, se Naessensův přístroj zapsal do nedlouhého seznamu skutečně fenomenálních objevů. Zbývá už jen využít ho ve vědě, a tu se opět vynořil letitý, takřka nepřekonatelný problém.

Ve většině oblastí vědy je vynakládáno nesmírné úsilí produkci listin obsahujících předlouhé přehledy o tom proč něco nefunguje, místo aby tatáž zbytečně vyplýtvaná energie byla věnována výzkumu a novým postupům, nabízejícím obrovské zmnožení poznatků. Tento přístup zákonitě vytvořil situaci, v níž věda vystupuje v roli podivného náboženství jehož ortodoxní dogma vyžaduje slepou oddanost "víře". Vše, co se odváží vzepřít nebo se vymyká z rámce posvátných dogmat, je pronásledováno jako nepřípustné kacířství.

Instituce a spolky staromilců altruisticky obhajující vědecká dogmata jsou rozhodující brzdou nových objevů a zejména v oblasti medicíny může být zdržování či váhavé schvalování nových myšlenek příčinou mnoha zbytečných úmrtí. Evidentně zde nejde o lidské zdraví - tyto snahy mají veskrze prozaické materiální pozadí...  To platí nejen pro supermikroskopy, ale především o zásadních objevech, které učinil Antoine Béchamp a po něm Royal Raymond Rife a již zmíněný Naessens, jimž jejich nedostižné přístroje umožnily doslova "vidět do života věcí", o nichž dosud existují (diplomaticky řečeno) jen velmi špatné teorie.
Naessens tvrdí, že somatidy lze objevit ve všech biologických roztocích a rostlinných šťávách, stejně jako v lidské krvi. Během 45 let vyvinul několik slibných nových léků, včetně G.N. 24, ANABLAST, a stabilizátor imunního systému nazvaný 714X. 714X nyní už je k dispozici kanadskýmé pacientům trpícím rakovinou a AIDS, avšak v USA je tento lék nadále ilegální kvůli překážkám kladeným FDA. 
U nás o něčem podobném "vůbec nikdo nic neví"...

Pod Naessensovým mikroskopem (či kondenzorem) lze pozorovat, že somatidy se navzájem odpuzují. Naessens jednou vložil somatidy pod elektronový mikroskop a zjistil, že mají pozitivně nabité jádro, zatím co tenký obal je nabit záporně. Opravdu, somatidy přitahuje kladný pól magnetu umístěného na jedné straně podložky. Mimoto lze na videozáznamech experimentů pozorovat somatidy (i jejich další formy) opouštějící červené krvinky stresované horkem.
Nejlepší hypotézou momentálně zůstává Naessensův názor, že somatidy jsou živé bytosti, které mají ohromný význam pro medicínu. Jsou v pravém slova smyslu architekty a současně i prvky nezbytnými pro reprodukci a normální růst buněk. Avšak mnoho otázek o přesné povaze těchto fascinujících bytostí, jejich vnitřní struktuře a chemickém složení, stejně jako o mechanizmu jejich spojitosti s rakovinou a jinými chorobami, zůstává pro nezájem vědy otevřeno.

Ve své kultivované imunní formě se somatid jeví jako krystal a je pozoruhodně přizpůsobivý. Naessens léta podroboval uměle kultivované somatidy vysokým dávkám radiace, karbonizační teplotě (200° C) a snažil se je rozřezat. Zničil tři speciální mikroskopické diamantové nože, než se mu podařilo somatid úspěšné rozpůlit. Naproti tomu somatidy, které se běžně vyskytují v krvi, jsou vůči záměrnému zničení bezbranné.
Koncentrace somatidů kolísá v závislosti na účinnosti imunitního systému, což lze vidět i naopak! Naessens věří, že buněčné dělení nemůže probíhat bez podpory růstu poskytované somatidy. To je činí naprosto nezbytnými pro existenci jakéhokoliv buněčného života.

---

Je Naessens opravdu jen šarlatán, jak tvrdí jeho odpůrci a nepřátelé, nebo je jedním z největších géniů našeho věku? Je jeho lék 714X bezcenný lektvar s možnými nebezpečnými vedlejšími účinky, anebo jde o geniálně navržený jedinečný produkt, který má schopnost stabilizovat nebo dokonce obrátit symptomy u lidí nemocných rakovinou, AIDS a dalšími chronickými chorobami?

 

Když nemocní poprvé zaslechnou o Naessensově pozoruhodné práci, často říkají: "Pokud je to pravda, můj lékař by mi o tom přece musel něco říct!" 

Vědci se ptají: "Jak to, že právě on a nikdo jiný neviděl jakési somatidy v lidské krvi?"

Skutečnost je taková, že mnozí výzkumníci měli části této hádanky před sebou po celá léta a tato různě nazývaná tělíska často dávali do souvislosti s rakovinou. Alvšak ze složitých důvodů se tyto zprávy nikdy nedonesly k uším a očím lékařů, působících "v terénu".

---

Ve skutečnosti se po téměř po celé devatenácté století předpokládalo, že příčinou rakovinových onemocnění jsou mikroby. Historik NCI Michal B. Schimkin napsal:

"Počátkem devadesátých let se zdálo, že otázkou není infekční původ rakoviny, to bylo víceméně považováno za jisté. Šlo spíš jen o to zjistit, který z mnoha možných cizopasníků skutečně je její kauzální příčinou."

Jakub EWING zveřejnil  ve své klasické příručce "Neoplastic Diseases" (1907) seznam celkem 38 podezřelých organismů, včetně baktérií, koků a mykóz, zjištěných u lidí nemocných rakovinou. Jenže nikdo nevěděl proč, a jestli činnost všech těchto organizmů spojuje nějaký společný jmenovatel.

Zčásti kvůli tomuto zmatku a částečně kvůli rostoucímu nadšení pro radium a léčbu ozářkami výzkum "rakovinotvorných mikrobů" postupně upadal, až nakonec úplně "spadl z lopatky". Mnozí vědci tehdy obrátili jako na obrtlíku a od té doby je každý, kdo se třeba jen šeptem zmíní o mikrobech v souvislosti s rakovinou, považován za velmi špatně vychovaného...

Tyto předsudky po dlouhá desetiletí blokovaly cestu k odhalení rakovinotvorných virů. Peyton ROUS,  objevitel viru drůbežího sarkomu (1910!), byl vystaven všeobecnému posměchu svých kolegů. Zadostiučinění se mu dostalo až roku 1966, když ve věku 87 let převzal Nobelovu cenu za biologii.
Těžká doba, avšak bakteriální teorie přesto přetrvala. Ve dvacátých letech uplynulého století odvážný Skot, Dr. Jakub YOUNG, rozpoznal, že pleomorfismus je následkem jakýchsi konfliktů požadavků:

"Přinejmenším u některých forem získaných různými badateli z rakovinové tkáně se ve skutečnosti jedná o separované alternativní vývojové fáze téhož rakovinotvorného organismu..."

Také lékařky Dr. Virginia LIVINGSTON-Wheeler, Dr. Irena DILLER a Dr. Eleonora JACKSON se nechaly vést tímto názorem na pleomorfismus. Livingston nazvala organizmus, na nějž narazila při svém vlastním výzkumu progenitor cryptocides - "neviditelný zabiják", ale současně rozpoznala, že tentýž organizmus rovněž přináší život.
Toto už se velmi podobná somatidům!
Naessens vždy uznával některé známější západoevropské vědce, kteří pracovali v podobné oblasti. Ale tři myslitelé mu byli nejbližší - francouzský profesor biologie žijící v devatenáctém století; německý muzejní kurátor a excentrický vynálezce ze San Diega, proslavený léčbou pomocí jakéhosi "paprskometu".

Z HISTORIE

Ernest von HAECKEL (1834 - 1919) biolog a filozof, původně propagátor Darwinovy teorie, který později cítil potřebu obohatit tuto teorii ve smyslu metafyziky aplikací sjednocujícího principu života. Jako první vyjádřil myšlenku, že buňka není nejmenší jednotkou života, ale že musí existovat ještě mnohem menší ancestrální forma umožňující život. Jeho myšlenky zaujaly mnohé a vedly k pilnému výzkumu. Haeckel má také prvenství v zájmu o životní prostředí a jeho myšlenky vedly ke vzniku oboru známého jako ekologie.

 

Wilhelm REICH (1897 - 1957) byl žákem a spolupracovníkem Sigmunda Freuda. Zprvu se zabýval psychoanalýzou, ale zajímal se i o medicínu. S příchodem Hitlera byl nucen opustit Německo a přes Norsko se nakonec dostal do USA. Reich na počátku čtyřicátých let v nacisty obsazeném Norsku, pod mikroskopem s vysokým zvětšením vypozoroval, že se organické materiály rozpadají na jakési malé energetické "váčky", jimž říkal "biony".  Jak se ukázalo při pozdějších pozorováních, zčásti zdokumentovaných na dnes už časem značně poznamenaných filmech, biony se samy organizují do primitivních životních forem, jako například měňavky a paramecie.
Různé úpravy pokusného prostředí, zahrnující například vysokou teplotu a násilnou sterilizaci, demonstrovaly realitu "sebeorganizační" schopnosti prvoků. Reicha to přivedlo k domněnce, že život nezačal jen před pradávnem, v jakémsi tmavém koutě historie, ale že se ve skutečnosti každodenně a přímo před naším nosem obnovuje v procesu rozpadu a reorganizace bionů. Povšiml si, že se biony nevyvíjejí jen z organických, ale právě tak i z neorganických materiálů. Reichovy biony před a po něm objevili i jiní vědci, kteří jim dali jiná jména. Avšak Reich si vytvořil jeden z nejucelenějších názorů, takže později mohl spojit biony s kosmickým procesem životní energie, již nazval "orgon" a prováděl úspěšné léčeni chorob. Pro své myšlenky byl pronásledován a nakonec zemřel ve vězení v Pensylvánii...

 

Günther ENDERLEIN (1862-1968) byl kurátorem berlínského zoologického muzea a autorem více než 500 vědeckých publikací. Také on viděl "tisícihlavé monstrum skryté v lidské krvi" a věřil, že částice, jimž říkal "protity", představují nezbytnou součást jeho životního cyklu.
Vysvětloval to takto:
"Každá prudká změna nebo narušení vnitřního prostředí těla může jinak neškodnému mikroorganismu umožnit aby se vyvinul až do určitého stavu cyklického vývoje, do formy způsobující onemocnění..." (Erik Enby).
"Protity" lze pozorovat v mikroskopu s temným polem jako malinké zářící body. Enderlein říkal životnímu cyklu protitů "endobiosni komplex", skládající se ze 14 fází (což jsou dvě méně než Naessensových 16) a tušil v něm podstatu mnoha nemocí. Enderlin objevil protity mucor racemosus fresen i v obyčejné ornici.

 

Royal Raymond RIFE (1888-1971) začal svou kariéru jako talentovaný všeuměl.
Ve třicátých letech, sponzorován zámožným zaměstnavatelem, vynalezl jedinečný univerzální mikroskop založený na složité soustavě optických hranolů, který mu při 60 000 x zvětšení umožnil pozorovat živé mikroorganismy v jejich prostředí. Jeho postup nevyžadoval usmrcení a zvláštní preparaci pozorovaného vzorku, což je nezbytné při použití elektronových mikroskopů! (Úplný, strohý a objektivní popis jeho pozoruhodného přístroje byl zveřejněn v žurnálu Smitsonian Institution v únoru 1944.)
Rife tedy byl schopen pozorovat živé viry a jejich reakce na různé stimuly. Zveřejnění poznatku, že se baktérie může změnit ve virus a virus sám může dále měnit svou formu, bylo neslýchaným prohřeškem vůči mocnému lékařskému dogmatu - Rife od základu popřel dosavadní teorii o příčinách vzniku nemocí. Také on uviděl v krvi zvláštní organismy, které opticky lámaly paprsky ve fialové až červené části světelného spektra. Soustředil se na ně jako na "malinké rakovinové mikroby" a domnělé "mikroby" nazval BX. Dalším vynálezem byl "Rifeho generátor". Přístroj nastavený na jejich přesný rezonanční kmitočet přivedl domnělé zárodky rakoviny doslova k výbuchu. 

---

(AVI záznam explodujícího organizmu blepharisma, zasaženého plazmovou vlnou produkovanou generátorem pracujícím na Rifeho bázi. Download cca 0,77MB)

---

Ve třicátých letech byla na Scrippově klinice touto cestou stoprocentně vyléčena řada lidí. Rifeho práci pečlivě ověřovalo a na její výsledky dohlíželo několik prestižních (a kvalifikovaných) organizací a institucí. Ačkoli Rifeho teorie byla v přímém rozporu s ortodoxními názory, mnozí špičkoví lékaři té doby ho zcela nepokrytě podporovali. Mnozí pak tajně pokračovali v užívání Rifeho metod a zařízení, navzdory přísnému zákazu AMA a sankcím hrozícím od příslušných úřadů US vlády. Pečlivě vedené záznamy o léčbách prováděných těmito odvážnými lidmi a posudky o stavu jejich pacientů definitivně obhajují Rifeho teorie a postupy. Rozbory, anamnézy a příběhy o Rifeho léčbě lze nalézt v knize Barryho Lynese (1)
Rife narazil na zuřivý odpor Lékařské Společnosti a nakonec zemřel jako zlomený člověk.
Intenzívní zájem na oživení jeho průkopnického díla vznikl až po vydání Lynesovy knihy.

 

Rifeho fascinující dílo bylo přes vynikající výsledky úředně zakázáno (nezemřel mu jediný pacient!) a stejně jako nedlouho před ním Tesla se zařadil do mlčenlivého zástupu zapomenutých vynálezců z počátku uplynulého století. Teprve v posledních letech začala široká veřejnost pozvolna chápat, že v našem technickém světě "cosi nehraje". Objevily se práce odvážné americké lékařky Dr. Huldy Regehr-CLARK (2), která úspěšně navázala na Rifeho práci a za tuto činnost byla několikrát bezdůvodně uvězněna... 

MODERNÍ UNIVERZÁLNÍ MIKROSKOP
To, čeho Rife dosáhl ve třicátých letech svým univerzálním mikroskopem opticky, dovršil ve čtyřicátých letech kombinací optiky a elektroniky Gaston Naessens ve svém somatoskopu .
16. března 1924 ve francouzském Roubaix narozený Gaston již v pěti letech prokázal neobyčejnou zručnost a sklony budoucího vynálezce, když si sám postavil autíčko podobné hračce ze stavebnice Meccano, poháněné mechanizmem vymontovaným z budíku. Později doma sám vyráběl motocykly a malá letadla!
Naessensova studia na univerzitě v Lille záhy přerušila německá invaze. Gaston s kamarádem uprchl do Nice, kde pokračoval ve vzdělávání v exilu. Nakonec mu byl udělen diplom Union Nationale Scientifique Francaise - oficiální instituce pod jejímž dohledem pokračovala výchova exilových studentů. Když pak De Gaulle obnovil francouzskou svrchovanost, požádal Naessens o oficiální vysokoškolský diplom, který bez potíží obdržel.
V 21 letech se Gaston frustrovaný omezeními konvenčního mikroskopu pustil do stavby kvalitního drobnohledu. Technickou pomoc mu poskytli němečtí řemeslníci ve Wetzlar, kteří vyzkoušeli mnoho jeho optických nápadů. Ve skutečnosti ovšem vymýšlel způsob, jak elektricky manipulovat světelný zdroj. Jakmile se technické aspekty ujasnily, Gaston postavil těleso nového mikroskopu u Barbiér-Bernard et Turenne, technického specialisty a dodavatele ministerstva obrany se sídlem nedaleko Paříže.

 

TEORIE
V somatoskopu je směšováno světlo poskytované dvěma ortogonálními světelnými zdroji - rtuťovou a halogenovou žárovkou. Světlo obou zdrojů vzájemně posunutých o 90° vniká do skleněné trubice. Světelné vlny s odlišnými spektry se prolínají a vznikne z nich silná světelná nosná vlna, zářící dolů skleněnou trubicí. (Možná stojí za zmínku, že dvě navrstvená elektromagnetická pole křížící se v úhlu 90° představují klasickou skalární formaci!) Světlo následně projde monochromatickým filtrem, který je formuje do jednobarevného paprsku následně procházejícího cívkou, do níž je zasunuta trubice. 
Magnetické pole cívky rozdělí světlo do mnoha paralelních paprsků, následně procházejících Kerrovým článkem, který zvyšuje jejich frekvenci předtím, než dopadnou na vzorek.
Záření složené díky předchozí úpravě z nosného signálu a směsice vybraných signálů v ultrafialovém rozsahu dopadá na biologický materiál, umístěný do zorného pole okuláru somatoskopu. Takto stimulovaný vzorek začne produkovat vlastní světlo. (O tomto jevu hovořil Rife jako o luminiscenci.)
Popsaný postup je klíčem k extrémně vysokému rozlišení, jehož Naessens docílil.

Běžný mikroskop je zcela odkázán na světlo prosvětlující vzorek z druhé strany, což teoreticky omezuje rozlišení optického mikroskopu na vlnovou délku použitého světla. Nejlepší optický mikroskop dosáhl úrovně zvětšení 2 500 ×. V úrovních nad tuto omezuje rozlišení vlnová délka světla a při větším optickém zvětšení se zobrazí pouze nečitelná skvrna. Vyššího rozlišení bylo docíleno pouze pod mikroskopy, které neužívají objektiv. Místo toho mají štěrbiny, které jsou užší než vlnová délka světla. Jeden z přístrojů tohoto typu sestrojený na Cornellově univerzitě, dosáhl rozlišení 400 angstromů - což je ovšem výkon značně pokulhávající za 150 angstromy dosažitelnými Naessensovým somatoskopem.
Somatoskop se nepokouší prosvětlit vzorek průchodem světla dvěma tenkými předměty. Místo toho osvětlovací zdroj "podráždí" vzorek tou měrou, že začne vydávat vlastní světlo. Světlo se rozptyluje, ale protože v tomto případě je vyzařováno samotným vzorkem, fyzikální omezení, na něž naráží klasický optický mikroskop, zde neplatí!
Změnou prosvětlovaného vzorku ve světelný zdroj Gaston Naessens překonal problém bránící vysokému rozlišení při vysokém zvětšení, použil světelné detekce! Při úrovni zvětšení přes 5000 x, se hladina vzorkem vyzařovaného světla sice snižuje a je nutné používat citlivý fotografický film, ale obrovská rozlišovací schopnost zůstává zachována.
Pozdější vývoj v teď už proražené linii vedl k vývoji dalšího typu somatoskopů určených pro mobilní použití. Toto zařízení výzkumníkům umožňuje získávat osvětlení k podráždění vzorku vnějším zařízením. Tato menší zařízení produkují zvětšení 6 - 7 000 x, třebaže v běžné praxi obvykle postačuje 3,5 - 4000. Pokles světelné úrovně při vyšším zvětšení vyžaduje nižší zvětšení, kvůli mobilitě zmenšených zařízení. Jedno z nich bylo používáno v Colorado Springs u fy. Clifford & Co. Obrázky tohoto zařízení jsou nedostupné...

 

PODIVUHODNÝ SVĚT BAREV
Somatoskop umožnil výzkumníkům odhalit důležitou roli barev a jejich vztahu k pozorovanému materiálu. Vlnová délka generovaná vzorkem je v přímém vztahu k velikosti objektu a zdraví pozorovaných buněk. Například červená krvinka mění barvu od žlutozelené po oranžovou (540 až 580 nm), bílá od sytě modré až po fialovou (490 až 510 nm). Jsou-li živé buňky byť jen po několik málo minut vystaveny působení toxických látek, projeví se u nich výrazná změna zbarvení.
Ukázalo se, že už domněle "bezpečná" množství toxických látek, jako například rtuti a aluminia v amalgamu (materiálu na zubní plomby) zapříčiňuje výraznou degradaci červených krvinek, což lze zřetelně pozorovat na videozáznamech pořízených pomocí somatoskopu.

 

SOMATIDOVÝ CYKLUS - PŘEVRATNÝ OBJEV V BIOLOGII
V dávno ztracené kapitole historie vědy proběhl ve Francii urputný spor mezi proslaveným Louisem Pasteurem a Antoine Béchampem, uznávaným profesorem fyziky, toxikologie, zdravotnické chemie a biochemie. Práce přivedla Béchampa k objevu "mikrozymů" (fermentíků), které se ve fermentačních roztocích jevily jako množství tělísek. Béchamp po dlouholetém bádání dospěl k přesvědčení, že mikrozymy jsou pro život důležitější než samotné buňky! Přes sporé vybavení své laboratoře dokázal vypozorovat, že mikrozymy za svého životního cyklu podléhají dramatickým změnám. To ho přivedlo k základní ideji, že příčinu nemocí je třeba hledat uvnitř těla. Výmluvnost a bezohlednost ovšem pomohla Pasteurovi prosadit "teorii choroboplodných zárodků" (tvrdící, že nemoci způsobují baktérie napadající tělo zvenčí), která pak zcela ovládla myšlení lékařů minulého století a panuje dodnes.

 

Sto let po Béchampovi objevil Gaston Naessens ultra mikroskopickou subcelulární živou formu schopnou reprodukce, kterou nazval "somatid" (tělíčko). Zjistil, že nově objevená částice může být pěstována i mimo tělo hostitele. Mimo to vypozoroval, že somatidy procházejí pleomorfním  životním cyklem (mění formu), zahrnujícím šestnáct vývojových stádií. 
Výzkum vzorků odebraných nemocným ukázal, že se u nich normálně vyvíjela pouze první tři stádia. Naessens dokázal, že pokud je tělesný imunitní systém oslaben nebo dokonce úplně zničen chemoterapií a ozařováním, somatidy jednoduše "přeskočí" třináct zbývajících vývojových stádií.
Oslabení imunního systému může mít i mnoho příčin, jako například vystavení působení chemického odpadu, ionizující radiaci, elektrických polí, dále pak špatnou výživu, vliv nehod, stresu, šoku, depresí, atd.
Neuvěřitelné je, že Naessensův výzkum odhalil spojitost mezi degenerativními chorobami, jako jsou revmatická artritida, roztroušená skleróza, rakovina a AIDS, a vývojem různých forem somatidů v průběhu jejich šestnáctifázového patologického cyklu. Možnost spojení nemocí se specifickými stádii vývoje somatidů umožnila Naessensovi "pre-diagnózu" stavu pacienta dlouho předtím, než se projeví klinické příznaky nemoci!

 

Stejně jako všichni jeho předchůdci se tedy i Naessens dostal do příkrého rozporu s ortodoxní filozofií současné medicíny, která se z ryze ekonomických důvodů zuby nehty snaží udržet při životě Pasteurovu paskvilní "teorii choroboplodných zárodků". Naessensovo dílo je naštěstí opakovatelné, takže jeho metody i přes tuhý odpor dosavadní iracionální pavědy nezadržitelně směřují k úspěchu.

 

Možnost pěstovat a kultivovat somatidy mimo tělo otevírá netušené možnosti. Mikrobiologie musí být přepsána. 

Naessens nijak nepřeháněl, když prohlásil:
"Jsem-li schopen zjistit životní cyklus tělísek (somatidů) v krvi neznamená to nic jiného, než možnost zcela nově pochopit principy základu života. To, o čem hovořím, je od základu nová biologie, jejíž praktické využití nabízí nemocným novou naději. Příčina nemoci totiž může být odhalena a léčena už dávno předtím, než se projeví běžné aspekty umožňující klasickou vylučovací diagnózu."

Zbývá dodat, že v současných učebnicích biologie se jako nejmenší živá jednotka objevil takzvaný PRION... Věda tedy s obrovským zpožděním konečně "objevila" Béchampův MIKROZYM, Rifeho "BX", Naessensův SOMATID, BION... jak tuto pro veškerý život primární částici zneuznávaní biologové nazývali. Doufejme, že zaslouženou Nobelovu cenu dostanou alespoň in memoriam...

---