p      Strana 10  
q    
q Velký třesk a rozpínání vesmíru
Podle objevu pražského rodáka, Němce Christiana Dopplera, se vlivem změny frekvence posouvá barva záření vzdalujících se těles k červené části spektra (rudý posuv); podobný efekt lze pozorovat i u ostatních složek EMZ.
Na principu tohoto jevu počátkem dvacátých let našeho století (1924) postavil americký astronom Edwin Hubble výpočty podloženou hypotézu, z jejíchž závěrů vyplývá, že se veškeré ostatní galaxie vzdalují směrem od nás. Čím jsou vzdálenější, tím se jejich pohyb směrem od "centra" (od nás!) zdá být rychlejší...
Z toho vyvodil, že se vesmír rozpíná a všechny galaxie se chovají jako by byly nalepeny na povrchu nafukovacího balónu. Vzácné výjimky přitom prý jen "potvrzují toto pravidlo..." (Fuj! Každá výjimka pravidlo okamžitě ruší!)
Hlavní problém je opět a zas ono pomyslné centrum, většinou teorií a hypotéz jaksi zásadně opomíjená důležitost pozice pozorovatele, z nějž je určitý jev posuzován.
Ve vztahu ke vzdálenému vesmíru hrajeme roli udiveného kapra, neschopného pochopit, jak je možné, že se ptáci poletující nad hladinou rybníka pohybují tak rychle. Veškeré zkušenosti s médiem, ve kterém žije (tedy v kontrastu ke konstantám, vytvořeným z jeho pohledu) mu říkají, že jeho odpor takovou rychlost prostě neumožňuje...
Jinak než hluboce zakořeněným pocitem geocentrismu si podobný tok myšlenek nelze vysvětlit! Vezmeme-li vážně teorii o rozpínání vesmíru, znamená to, že pokud vznikl velkým třeskem Stevena Weinberga z hypotetického stavu singularity (stav, ve kterém je veškerá hmota a energie koncentrována v jediném bodě) nebo jakkoli jinak, muselo místo vzniku ležet v naší galaxii, ne-li přímo na Zemi...! V našem rybníku, jak jinak...
Ovšem - proč se držet rozumnějších vysvětlení, když se na složitých a tajuplností opředených myšlenkových konstrukcích křížených Einsteinem (kterým kromě "zasvěcených" a tajné formule mumlajících "kněží vědy" už nikdo nerozumí) mnohem lépe a jednodušeji vydělávají peníze... Zdá se, že biblickou "prodejnou děvkou" není myšlena církev, ale z jí otrávené půdy vyklíčená instituce "moderní vědy"...
Jev lze vysvětlit i zcela prozaicky: pokud je atmosféra znečištěna prachem nebo mraky, jeví se Slunce oku pozorovatele jako rudý kotouč. Když si jeho náhlé zrudnutí, například po zakrytí mrakem, vysvětlíme červeným posuvem podle Dopplerova efektu, znamená to, že se od místa pozorovatele, "dřepícího u rybníka", vzdaluje přímo nevídanou rychlostí do prostoru... Chudák Slunce, to se nalítá...!

Kosmický prostor přece nevyplňuje Descartovo vakuum! Čím větší vzdálenost, tím hustší je "znečištění". Mraky interstelárních plynů, prachu a molekul vodíku rotující společně s galaktickým systémem, nutně tvoří stacionární "filtr". Ten je s rostoucí vzdáleností mezi námi a vzdálenými hvězdami stále neprostupnější. Někde až tak hustý, že vytváří stín, nepropouštějící paprsky viditelné části spektra vůbec. Není vyloučeno, že energetická pole místy vytvářejí jakási "zrcadla". Pak je jasné, že zachytíme jen zkreslené, profiltrované nebo mnohokrát odražené rentgenové a rádiové záření za tímto "závojem" skrytých hvězd. Hustotu hmotných částic mezi námi a pozorovanými objekty nemůžeme posoudit; schází jakákoli reference. (Tím vůbec nehodlám popřít platnost Dopplerova jevu jako takového! V našem ohraničeném fyzikálním systému jistě má svou platnost při zkoumání planet, procesů probíhajících v atmosféře, lapání rychlých řidičů a podobných příležitostech. Pro "long range" výzkumy v "deep space" se však z uvedených důvodů nehodí.)

Mimochodem: kvazistelární objekty ("jakoby-hvězdy") - kvasary vykazují obrovský rudý posuv, měly by se tedy velmi rychle vzdalovat. Mění však, někdy i během jediného dne, svůj jas. Tyto nepochopitelné změny jsou vysvětlovány tím, že záhadné zdroje musí být mnohem blíže než se "zdá" (!?!)... Jsou to obyčejné hvězdy, jejichž záření probleskuje řidšími místy dříve uvedeného "filtru", nebo klouže jakýmisi "trychtýři" po zvlněných hranicích jakýchsi soupeřících silových polí?
Pozorování některých kvasarů ukázalo, že mají až pět různých rudých posuvů, potažmo rychlostí vzdalování! Který z nich je asi třeba použít k určení rychlosti Hubbleova rozpínání vesmíru?
"Rozpínání vesmíru" považuji za přeskupování v rámci "demokracie". Proces lze přirovnat k chování hroznu gumových balónků, umístěných uvnitř nezměrného pomyslného "balónu". Některé se nafukují, jiné zmenšují. Pozorovatel, sedící na lampičce, umístěné v centru jednoho z nich, nevidí gumové obaly. Vidí jen lampičky, zářící v jejich centrech. Zatím, co hromada roste, vzdalují se lampičky od sebe. Nezávisle na pozici balónku pozorovatele v hromadě se pak všechna světýlka musí zdánlivě vzdalovat od jeho stanoviště! A to tím rychleji, čím jsou vzdálenější.
Tato úvaha sice nevysvětluje proces počátečního vzniku vesmírné prahmoty, je však přinejmenším stejně dobrým vysvětlením pohybu galaxií jako Hubbleova myšlenka, o niž se opírá Weinbergem propagovaný velký třesk.